[ Knižní tip Tomáš Kavka ] Knihu dnes již kmenové autorky vydavatelství Torst, studované mongolistky Petry Hůové, jsem vzal k ruce proto, abych mohl poznat její tolik vychvalovaný rukopis. Musím říct, že v Pamětech mojí babičce jsem se nezklamal. Zvláště jde-li o prvotinu, lze mluvit o dobře odvedené práci. Hůlová, se v této, jako i ve svých pozdějších pracech, zabývala především osudy ženských hrdinek, které se ocitají v rozličných intimních situacích ve zcela mimořádných geografických nebo sociálních prostorech planety Země. Dílem se představila jako bystrá pozorovatelka ženských hrdinek několika generací mongolské rodiny ze stepi. Ve stylu ego vyprávění se tu zrcadlí život celé dálnovýchodní země v její druhé polovině 20. století. Přitom autorka čerpá hlavně z toho, co vypozorovala během svého tamějšího pobytu a ukazuje se nám tak senzitivní pohled Evropanky na poměrně tvrdé podmínky mongolského bytí.
Hůlová nahlíží do zákrut tradičního maskulinního prostředí očima těch, které bychom my Evropané nazvali oběťmi. Pro hrdinky příběhu zvolila pět krásných jmen - Dzaja, Alta, Dolgorma, Nara a Ojuna. První z nich je pomyslnou průvodkyní po ději, ostatní jí časově i prostorově doplňují. Dzaja se narodila na venkově jako špinavá Mongolka, což se s ní i celým příběhem vleče. Kvůli svému původu nemanželského dítěte poznala život v chaotickém Ulanbátaru, kde se naučila ocenit jistotu venkova, kterou pojímá jako radost sladké něvědomosti. Autorka se snažila svou neobvykle pestrou zásobnicí slovního vyjadřování, spolu s užitím slangových výrazů, vylíčit absurditu hodnotových kontrastů, které čekají na každého, kdo se vydá za horizont svého rodného teritoria.
Od vyprávění Dzaji se vyvíjí i příběhy ostatních hrdinek. Dzaja vytvořila babiččin mýtus, který vštípila do mysli své dceři. Skrze je dvě zasahuje všechny generace rodiny a kniha tak dostává podobu malé ságy. Babička se stává spojnicí města a venkova, kam se hrdinky rozeběhly - skrze babičku jsou spojeny společnými kořeny.
Za knihu byla Hůlová roku 2003 oceněna cenou Magnesia Litera. Bylo to nejspíše za to, že se jí tak skvěle podařilo zachytit rodinný příběh v pro Čecha exotickém prostoru. Spojila získané zkušenosti ze svých studijních cest s darem barvitého popisu, čímž přiblížila lidskou tvář stepního Mongolska prostředí české lesnaté kotliny.

[ Informace ] Hůlová, Petra: Paměť mojí babičce. Torst, Praha, 2002 . ISBN: ISBN: 80-7215-174- 6.