ELIT Authors
All guests of the European Literature Days from 2009 to 2014.

ELIT Authors vytisknout
[ Knižní tip Tomáš Dvořák ] Nad Libercem mezi mraky to žije
Druhdy obtloustlý hošík s klasickou kytarou, který „miloval punk, žil punk a zemřel jako punk“ ve skutečnosti stále ještě žije a dává o sobě vědět dalším literárním počinem v podobě románu Gradhotel. Jaroslav Rudiš (1972) se již svým předchozím dílem Nebe pod Berlínem (Labyrint 2002) etabloval jako zdatný autor, schopný napsat svěží dílko, které osloví zejména generaci narozenou v první polovině sedmdesátých let, v letech osmdesátých jezdící s rodiči na prázdniny do NDR a dodnes na tyto časy s určitou nostalgií (ostalgií) vzpomínající. A pochopitelně mnohé další čtenáře. Román Grandhotel je zasazen do podivuhodné stavby televizního vysílače, v jehož dolních patrech funguje i vyhlášený (a skutečně existující) hotel. Vysílač se nachází na Ještědu, hoře nad severočeským městem Liberec a připomíná raketu před startem do nových neznámých vesmírných prostor. Ve skutečnosti ovšem navždy připoutanou k zemi. Stejně tak hlavní hrdinové jsou – alespoň ve svých představách – na startovací rampě letu do úplně jiného života, ale ten je stále odkládán a spíše se s většími čí menšími obtížemi musejí srovnávají s realitou časoprostoru tady a teď. Vypravěčem příběhu je poněkud podivínský třicátník Fleischman, kterému v životě mnohé uteklo: jeho domovem je hotel, kde pracuje zadarmo; stará se zde o cokoliv, co je potřeba, nemá žádnou rodinu a jeho jediným příbuzným je provozovatel Grandhotelu, stárnoucí či spíše vysloužilý sexuální šampión východního bloku Jäger. Fleischman se svým životem není zvláště nespokojený, - jako prostě to neřeší - neboť v hotelu má dost času na to, aby se věnoval své hlavní životní náplni, totiž sledování mraků a vůbec počasí a zaznamenávání vše do grafů. Tato činnost je částečně podporou pro jeho hlavní akci, kterou ovšem není vhodné prozrazovat. Naopak se svým životem hrubě nespokojený číšník Patka je připraven pomocí globální distribuce globálního přípravku hepylajf vše změnit. Svůj život by ráda změnila i servírka Ilja, Patkova partnerka, ovšem není si vůbec jistá, zda na to bude stačit Hepylajf a společný život s Patkou. Životní posun by určitě uvítala pokojská Zuzana. Ta má ráda testy v časopisech a nemá ráda svůj osamělý život. Česko-německé vztahy v moderní historii a fenomén lidské identifikace a vykořenění rozvíjí Rudiš v postavě německého důchodce Franze, který Fleischmana pověřuje řadou „speciálních úkolů“ vedoucích k naplnění hesla „Člověk musí skončit tam, kde se narodil“ Výše uvedené a další postavy nechává Rudiš zažívat mnohé příhody a příběhy, od nichž se jejich jednání a vlastnosti odvíjí. Výsledkem je zdařilý výtvor, čtivý a vtipný příběh s řadou odkazů navozujících důvěrně známou atmosféru dob minulých, ovšem ozvláštněných humorem a literární nadsázkou. Souběžně s knihou vznikl i film stejného jména od režiséra Davida Ondříčka. Shlédnete ho sice rychleji, než přečtete nevelkou knížku vysázenou typem písma Dederon, ovšem o mnoho zůstanete ochuzeni. Proč Fleischman dostává dopisy z Německa a zda v nich není výtisk časopisu Am Himmel ohne Motor si ovšem musíte zodpovědět sami. To kdyby vás to zajímalo.
[ Informace ] Rudiš, Jaroslav: Grandhotel.
Román nad mraky.
Labyrint,
Praha, 2006
.
ISBN: 80-85935-58-9.
Tato kniha je ...
Můžeš také ...
Poslat tento knižní tip příteli
Komentáře Změnit chronologii

[ 29.08.08 - 11:23 ] [ Komentář od Jan Křivinka ] Onehdy jsem četl zajímavou recenzi na Grandhotel (značně negativní), jejíž autor nadává na nevěrohodnost různých dějových linií (vysypávání popelu mrtvých v jejich rodných domech, vysypání popelu samotného Franze z balónu na Liberec, usazení jeho mrtvoly do autobusu plného turistů, emigrace Fleischmannových rodičů rodičů, poté co ho nechali po autonehodě ležet u silnice atd.). Rudiše kritizuje za používání doušky "To kdyby vás to zajímalo" a dokonce naťukává její možný původ u Vonneguta (v závěru recenze ji však použije). Dále autor odkazuje na Rushdieho!!
Odkaz je zde:
www.souvislosti.cz/clanek.php
Mne osobně Rudišův styl vyhovuje, zvláštní je jeho sudetská posedlost; jména jsou téměř výhradně německá - Fleischmann, Jégr nebo Alois Nebel (ze stejnojmenné trilogie). Trochu z toho na mne čiší jakási nostalgie po německém živlu v Sudetech, ale může to být jen zdání.

[ 28.11.07 - 23:21 ] [ Komentář od Tomáš Kavka ] Rudišův Grandhotel je opravdu pěkným retropříspěvkem. Rudiš, jak je jeho zvykem, nezapomíná, že určitá část minulosti je stále živá. Jsou to ony Jägrovy představy o sexyživotě, jsou to ovocné limonády, je to věčně problematický vztah Čechů a Němců, na které při čtení narazíme. Ovšem nemyslím si, že by dílko bylo cíleno na skupinu oněch dnešních třicátníků z první poloviny sedmdesátých let. Rudiš má schopnost oslovovat i obě generace přiléhající. Když už tu recenzent zmiňuje ony narozené v první polovině let sedmdesátých, musí se doplnit i tou druhou. Opravdu lidský potenciál narozených v sedmdesátých letech je plný nostalgie, snílků, ovšem tvrdě připoutaných k zemi a podivínů, jakož i věčně nespokojených a hledajících. Stačí se jen rozjet (a cílem nemusí být Liberec) a brzy narazíme na spoustu zběsilých týpků, kteří mají fobii z překročení hranice města. Rudiš mluví za generace, jež by měly tvořit kapitalistické hodnoty, kterýse učila poznávat za doby normalizace. Kniha je autorovým druhým románem. Zatímco v Nebi pod Berlínem se více věnoval vlakům a Němcům, v Grandhotelu architektuře a Čechům. Vyčerpal jimi své dva štěžejní protipóly, ke kterým se vztahuje hlavní jeho zájem. Tak trochu se bojím, kudy se bude vinout děj jeho dalšího románu.