All guests of the European Literature Days from 2009 to 2014.

[ Knižní tip Lucie Procházková ] Musím se v úvodu přiznat, že fotografie k této knize je poněkud zavádějící. Tajga v názvu knihy Petry Hůlové je s malým „t“ a představuje Charyni, vesnici ležící v tajze, vzdálenou ovšem od Tajgy několik tisíc kilometrů východním směrem. Kniha se odehrává ve dvou časových liniích, které se částečně prolínají. Jedna se odvíjí v roce 1946 a druhá přibližně v roce 2006. V hrubých obrysech je základní děj takový, že v roce 1946 odjíždí nezkušený dánský nadšenec Hablund Doran hluboko do tajgy točit dokument a do Dánska se již nikdy nevrátí. Po šedesáti letech se ho vydá hledat krajan, student antropologie, Erske Jenkel. Technicky je kniha rozdělena do kapitol pojmenovaných podle několika klíčových postav. Jsou to Hablund, jeho žena Mariane, která zůstala v Dánsku, Erske a Fedorek, vlakový „pravódnik“ nebo „děžurný“ (něco mezi naším průvodčím a stevardem), pracující na transsibiřské magistrále, který se přiženil do Charyně. V líčení osudů postav je vidět, jak se život v odlehlých oblastech Ruska za posledních 60 let změnil nebo naopak v mnoha ohledech spíš nezměnil. Charyň a jí podobná města a městečka jsou de facto odkázána pouze na magistrálu. Největší událostí je, když na místním nádraží na několik minut zastaví vlak. Lidé i přes nesmělé pronikání internetu a podobných moderních vymožeností žijí v téměř naprosté izolaci od okolního světa.Autorka nám postupně odkrývá průběh událostí, kdy se životní příběhy obyvatel Charyně, Hablunda a Erskeho různě proplétají. Nevyhýbá se ani politickému pozadí, zejména konce čtyřicátých let. Svůj prostor dostává i sovětská národnostní politika při líčení soužití původních obyvatel a nověpříchozích „osadníků“. V kapitolách nazvaných Mariane pak nahlížíme na Hablundovu cestu také jejíma očima. Domnívám se, že ač je kniha velmi poutavá, ti, kteří nikdy nepřišli do styku s ruskými reáliemi, ji mohou číst s menšími obtížemi. Používání některých pojmů – jako třeba pravódnik, pólka, účastek a podobně může leckomu činit potíže. V knize proto postrádám alespoň minimální „slovník pojmů“. Myslím, že je to trochu škoda, protože by stačilo málo, aby se více zpřístupnila i pro širší čtenářskou obec. Ovšem tato drobnost by neměla nikoho odradit od toho, aby si tuto knihu přečetl.

[ Nejoblíbenější citát ] „Hablund byl nejprve nadšen. Těmi lány donekonečna se rozprostírajících lesů. Ani rozestlat si nechtěl, aby nepřišel o kus té parády míhající se temné zeleně. Tlukotem pražců mu tlukotalo srdce. Jen škoda, že okýnko bylo tak zamazané. Otírat je zevnitř rukávem vůbec nepomáhalo.“ [str. 7] „Charyň je spíš díra než vesnice. Ale říct to nahlas před místními znamená, že jim zbrunátní tváře a hned si řeknou hle cizinec, výtržník, co nemá dost úcty, a přehršel toho, co kdovíkde viděl, mu popletla hlavu. Erske Jenkel má na tohle papír. Osm let studoval v dánském Århusu antropologii, a když se do Charyně vypravil, všechny poučky o tom, jak si naklonit místní, měl v hlavě srovnané jako položky s čísly, co bliknou, když přijde náležitá situace.“ [str. 21 ]

[ Informace ] Hůlová, Petra: Stanice tajga. (original language: čeština) Torst, Praha, 2008 . ISBN: 978-80-7215-336-7.