„Incentives“ - Nová literatura z Rakouska

Stránky readme.cc otvírají přístup k soudobé rakouské literatuře v několika jazycích. Ve spolupráci s Literárním domem ve Vídni nabízejí pohled na aktuální dění v oblasti prózy i poesie.

Literární vědci a novináři zde zájemcům přinášejí informace o nejnovějších dílech spolu s krátkými ukázkami, celkový obraz dokreslují drobné medailonky autorek a autorů.

Informace jsou k dispozici v pěti jazycích, a to německy, anglicky, francouzsky, česky a maďarsky.

Projekt "Incentives" by rád přispěl k mezinárodnímu povědomí o rakouské literatuře a podnítil i překlady nových zajímavých děl.

Garanty projektu jsou:
Dokumentationsstelle für neuere österreichische Literatur (Dokumentační centrum pro novou rakouskou literaturu – recenze, jednotlivé portréty), Übersetzergemeinschaft (Rakouská obec překladatelů - překlady), a konečně readme.cc (infrastruktura).

http://www.literaturhaus.at

[ Knižní tip Incentives ] “Víš, co je nejhorší ze všech věcí, co na člověka odevšud civí? Schované dopisy zabalené v krabicích, které leží v nejspodnější polici, a ta skutečnost, že se samy od sebe nerozpustí a nevymažou.”
“Těm, kteří se vydají za svými resty,” věnovala Andrea Winklerová svůj druhý svazek próz vydaný nakladatelstvím Droschl ve Štýrském Hradci. “Hana a já” je jednoduchý název svazku, zabývá se však komplikovanou záležitostí - jedním mezilidským vztahem.
Pouhá informace o obsahu je zastaralá opovážlivost, ani zdaleka nedokáže vystihnout koncept autorky, a ta každý pokus o výklad okamžitě umělecky popírá. Jen máloco lze říct s jistotou. Winklerová vypráví o Haně, majitelce obchodu s knihami, který opakovaně navštěvují nejrůznější lidé. Přítelkyně Lea, mladý muž Rio – narazíme na náznaky milostného románku, ovšem ten je už možná minulostí, a pan Emm, starý muž přecházející po chodníku sem a tam. A ještě vypravěčka, která si o Hanu dělá starosti. Neboť Hana, jak se dozvídáme, je poslední dobou “divná”, nevychází z domu a skoro nemluví.
Důvod této proměny vypravěčka nezná. “Nechápu, co se mezi námi změnilo, nechápu, proč Hana ztratila důvěru v malé místo pod střešním oknem.” Román se tak stává hledáním ztraceného stavu, hledáním stop osoby, která se rozhodla zmizet. Ne že by to nebyly příběhy, člověk má pocit, že jich je hodně, mezi postavami se dokonce stanou strašlivé věci, avšak vypráví se v jakémsi prázdnu. Jakoby Winklerová usilovala o co možná největší vypravěčské rozostření. Jak lze vyprávět, když už vyprávět nelze?
Winklerové se svazkem “Hana a já” podařil pozoruhodný jazykový experiment. Dokázala být v tomto vývojovém románu stagnace formálně náročná a experimentální a přesto vyprávět. Vyjádřila tak zkušenost s odcizením, libovůlí a absencí příběhu v moderních, kafkovských souvislostech a mezilidských vztazích. Na Hanině odmítání demonstruje to, co se děje nám všem, a poskytuje literární prostor elementární stísněnosti z flexibilního, zaměnitelného světa.

Sigrid Meßnerová, 25. února 2009, zkrácené znění, přeložila Hana Linhartová.

originál recenze na: http://www.literaturhaus.at/index.php?id=3209

[ Informace ] Winkler, Andrea: Hanna und ich. (Hana a já) . (original language: Deutsch) Literaturverlag Droschl, Graz / Wien, 2008 . ISBN: 9783854207382.