[ Knižní tip Incentives ] Hymnická próza
Po dílech Natura morta (2001), Roppongi (2007) a tím spíš po hymnické próze nesahá Josefu Winklerovi, nositeli Büchnerovy ceny, v rakouské literatuře nikdo ani po kotníky. Nová, poeticky vyprávěná próza umožňuje dávnému čtenáři Winklera, aby se pohroužil do překvapivých kvalit. Čtení nového Winklera je čtenářským zážitkem návratu a opakování, je to paradoxně nečekané oživení vzpomínek na přečtené texty, jako by Winkler psal stále o tom samém.
Což on dělá i nedělá. Zásadní půvab veškerých Winklerových textů spočívá v „poetizaci exotické bezprostřednosti“. Rád to vysvětlím. Pokaždé – už od trilogie Das wilde Kärnten ( Divoké Korutany) - se Winklerova próza sytila autobiografickou zkušeností z korutanských hranic, dětstvím a mládím na periferii, jak v zeměpisném, tak i v sociálním a psychickém smyslu. Divoké Korutany představují exotický svět, Winklerovy zážitky z dětství jsou zážitky mezní. (Celá německy psaná literatura žije z toho, že velcí autoři jako Grass, Bachmannová nebo Handke přenášejí svou prvotní socializaci na exotické hranici jazykové oblasti do fádní krajiny centra). Winkler rozvíjí svá dětská témata krok za krokem dál a dál, přenáší je do nových sfér.
Korutanská exotika získává každým opakováním a rozšiřováním vyprávění na poetické hloubce a vstupuje do nových vztahů s globální exotikou Winklera-cestovatele (Sicílie, Řím, Indie, Mexiko).
V devíti knihách, zejména v té poslední, je autobiografická stopa vyprávění o tom, co vypravěč viděl na vlastní oči, slyšel na vlastní uši a prožil na vlastní kůži, doplněna o novou stopu intertextuality, literární, filmovou. Všechny Winklerovy knihy vlastně dohromady tvoří jeden mimořádný vývojový román. Vykreslují cestu od „čirého pošetilce“, venkovského kluka, samouka, k sečtělému spisovateli, který si ve svých textech zamilovaně pohrává s dokonalou znalostí světové literatury, je to cesta k profesorovi poetiky, cesta, na jejímž konci stojí poeta doctus, učený básník. Tento podivuhodný vývoj nebyl ještě nikde tak skvěle zdokumentován jako ve Winklerově nejnovějším díle, v němž se dokonale prolínají oba světy, svět autentičnosti vlastních zážitků a pozorování se světem literatury a filmu.
Walter Fanta, květen 2009 – zkrácené znění, přeložila Hana Linhartová
Originál recenze: http://www.literaturhaus.at/index.php?id=7227

[ Informace ] Winkler, Josef : Ich reiß mir eine Wimper aus und stech dich damit tot.. (Vytrhnu si řasu a tou tě ubodám). (original language: Deutsch) Suhrkamp, Frankfurt/M., 2008 . ISBN: 978-3-518-12556-4.