„Incentives“ - Nová literatura z Rakouska

Stránky readme.cc otvírají přístup k soudobé rakouské literatuře v několika jazycích. Ve spolupráci s Literárním domem ve Vídni nabízejí pohled na aktuální dění v oblasti prózy i poesie.

Literární vědci a novináři zde zájemcům přinášejí informace o nejnovějších dílech spolu s krátkými ukázkami, celkový obraz dokreslují drobné medailonky autorek a autorů.

Informace jsou k dispozici v pěti jazycích, a to německy, anglicky, francouzsky, česky a maďarsky.

Projekt "Incentives" by rád přispěl k mezinárodnímu povědomí o rakouské literatuře a podnítil i překlady nových zajímavých děl.

Garanty projektu jsou:
Dokumentationsstelle für neuere österreichische Literatur (Dokumentační centrum pro novou rakouskou literaturu – recenze, jednotlivé portréty), Übersetzergemeinschaft (Rakouská obec překladatelů - překlady), a konečně readme.cc (infrastruktura).

http://www.literaturhaus.at

[ Knižní tip Incentives ]
Koncern Voest, nejvýznamnější rakouský průmyslový podnik, je nástupcem Oceláren Hermanna Göringa. Dějiny tohoto podniku byly historiky již dávno probádány a tématu se ujala rovněž literatura, nejnověji hornorakouská autorka Elisabeth Reichartová svým románem „Die Voest-Kinder“.
Román je příběhem mimořádně nadaného dítěte, jež žije ve světě nedostatku a hospodářského rozvoje, na němž se podílí i jeho otec, který se nakonec nenávratně ztratí v Africe, kde pracuje jako stavbyvedoucí. Prarodiče i rodiče jsou traumatizováni zkušenostmi obou válek, přesto však dítě žije zpočátku ve světě plném kouzla, v němž nechybí nebe, hudba, tanec, chrámový sbor a Baldo, rozvážný pes prarodičů. „Otec dítěte byl u dobrovolných hasičů a v kapele, ale především to byl zaměstnanec závodu Voest.“
Z bezpečí venkovské idyly, přinejmenším ve fantazii děvčátka ještě neporušené, připomínající autorčinu rodnou obec Steyregg, se rodina stěhuje na sídliště firmy Voest nedaleko řeky Travny. Muži jsou v práci nebo na montáži, ženy žijí ve sklepě u svých praček a zavařovaček. Děti jsou ponechány hlavně samy sobě, jsou opuštěné a přesto pod vlivem poznamenané generace rodičů.
Elisabeth Reichartové se podařilo ukázat, že dědictví první poloviny dvacátého století hluboce zasahuje do všedního dne a ovlivňuje život i mentalitu lidí. „Po téhle strašlivé válce už zbyli skoro samí blázni!“
Autorka je přesvědčena, že v globalizovaném světě už ani dospívání není individuální záležitostí. V jednom rozhovoru prohlásila: „Všechny ty děti byly osamělé, všechny se cítily ztracené, to jim bylo společné, když jejich otcové pracovali kdesi na stavbách.“ To platí i pro kromobyčejně nadanou bezejmennou dívku z románu, který je směsicí básně i pravdy. Studovaná historička Reichartová důkladně zkoumala odbornou literaturu a poté napsala příběh, z něhož se historici mohou o lecčems poučit. Pravda básně může být velice podnětná.

Helmut Sturm, listopad 2011, zkrácené znění recenze přeložila Michaela Jacobsenová
Originál recenze: http://www.literaturhaus.at/index.php?id=9264

[ Informace ] Reichart, Elisabeth: Die Voest-Kinder. (original language: Deutsch) Otto Müller Verlag, Salzburg/Wien, 2011 . ISBN: 978-3-7013-1187-3.