„Incentives“ - Nová literatura z Rakouska

Stránky readme.cc otvírají přístup k soudobé rakouské literatuře v několika jazycích. Ve spolupráci s Literárním domem ve Vídni nabízejí pohled na aktuální dění v oblasti prózy i poesie.

Literární vědci a novináři zde zájemcům přinášejí informace o nejnovějších dílech spolu s krátkými ukázkami, celkový obraz dokreslují drobné medailonky autorek a autorů.

Informace jsou k dispozici v pěti jazycích, a to německy, anglicky, francouzsky, česky a maďarsky.

Projekt "Incentives" by rád přispěl k mezinárodnímu povědomí o rakouské literatuře a podnítil i překlady nových zajímavých děl.

Garanty projektu jsou:
Dokumentationsstelle für neuere österreichische Literatur (Dokumentační centrum pro novou rakouskou literaturu – recenze, jednotlivé portréty), Übersetzergemeinschaft (Rakouská obec překladatelů - překlady), a konečně readme.cc (infrastruktura).

http://www.literaturhaus.at

[ Knižní tip Incentives ]
„Vsedě v posteli píšeš na prkně, které sis přinesla odněkud ze stavby, zatímco tvůj muž pracuje u svého psacího stolu.” (S. 8)
Tak to začíná. V pařížském pokojíku dvou milenců, vědeckých pracovníků na volné noze. Hierarchie je dána již od počátku. Nezbývalo jí než přihlížet. Nezbývalo ti než přihlížet. Forma druhé osoby, používaná v celém románu, není jen originálním uměleckým trikem. Naznačuje rovněž, že tato žena je zástupná: Může to potkat i tebe.

Muž se přiznává k tomu, že se nedávno stal otcem. Před rokem ji podvedl. Nechce být malodušná a nepomýšlí na rozvod, protože on – jak ji ujišťuje – tu druhou ženu nemiloval, ona ho naopak oklamala. Když i hrdinka otěhotní, odstěhují se do Vídně. Ona se věnuje dítěti a musí přerušit práci. On ji chlácholí, že je to jen načas. Jenže k rozdělení péče, jež by pro ni bylo tak důležité, nedojde ani později, či aspoň ne tak, aby jí to nějak podstatně pomohlo.

Čím méně podpory se jí dostává, čím méně vědecky publikuje, tím zásadněji klesá pocit její vlastní důležitosti. A vbrzku přebírá i partnerův názor, že je nepružná, roztržitá a nejistá. A přesto jí záblesk úzkosti radí, že se nesmí vzdát. Začíná bojovat o svou autonomii.

Margit Schreinerová zůstává věrna svým tématům. Věcně a vytrvale protestuje proti utlačování a znevažování žen a matek ve všech oblastech společenského života. Není náhodou, že její hlas je vnímán jako „tichý“. Přesto nikdy neztrácí na lehkosti, protože v textu je přítomno vždy cosi podstatného: humor.

Jakoby mimochodem, se znalostí věci a bez přímočaré kritiky se Margit Schreinerová dotýká společensko-politických témat, jako je péče o děti a mládež, právo na péči, postavení rodičů samoživitelů, trh s byty, nezaměstnanost mládeže, nemocenské pojištění, penzijní systém, sociální a etnické bezpráví, neoliberalismus – úplný výčet by byl obsáhlý.
Na tomto pozadí rozvíjí autorka na konci knihy pochmurný scénář: Bezejmenná dcera hraje ve školním představení Barblinu z „Andorry“ Maxe Frische, která propadne šílenství, protože neunese tíhu boje mezi dvěma národy, neunese lež, nenávist a agresi. Šestého dne představení dcera beze stopy zmizí.


Claudia Peer, září 2011, zkrácené znění recenze přeložila Michaela Jacobsenová Originál recenze: http://www.literaturhaus.at/index.php?id=9189

[ Informace ] Schreiner, Margit: Die Tiere von Paris. (original language: Deutsch) Schöffling & Co, Frankfurt/Main, 2011 . ISBN: 978 978-3-89561-279-4.