„Incentives“ - Nová literatura z Rakouska

Stránky readme.cc otvírají přístup k soudobé rakouské literatuře v několika jazycích. Ve spolupráci s Literárním domem ve Vídni nabízejí pohled na aktuální dění v oblasti prózy i poesie.

Literární vědci a novináři zde zájemcům přinášejí informace o nejnovějších dílech spolu s krátkými ukázkami, celkový obraz dokreslují drobné medailonky autorek a autorů.

Informace jsou k dispozici v pěti jazycích, a to německy, anglicky, francouzsky, česky a maďarsky.

Projekt "Incentives" by rád přispěl k mezinárodnímu povědomí o rakouské literatuře a podnítil i překlady nových zajímavých děl.

Garanty projektu jsou:
Dokumentationsstelle für neuere österreichische Literatur (Dokumentační centrum pro novou rakouskou literaturu – recenze, jednotlivé portréty), Übersetzergemeinschaft (Rakouská obec překladatelů - překlady), a konečně readme.cc (infrastruktura).

http://www.literaturhaus.at

[ Knižní tip Incentives ] „Psaní rukou mě drží“

Jak voní minulost? Mechovou zelení jako les dětství? Nebo zaprášenou šedí jako rodný dům, který vrhá stíny jen dovnitř? Jen sám žádné stíny nevrhat. Prchat po schodech nahoru před opilým otcem, plačící matkou. Desetiletí později ještě pořád špinavé stopy dětských rukou na zdech schodiště. Nahoře osleplá okna a skříň s poutní sochou Marie matky Boží, kterou nikdo nechce, ne z jejích rukou.

Vesnice, to jsou ti druzí. Nechávají se obsloužit osamotnělou matkou, která dál vede zadlužený obchod odešlého otce. „Umři přece,“ je opožděná odpověď dospělé dcery, když otec nevyléčitelně onemocní rakovinou. Jako dítě zůstává němá vinou. Vinou, která je ve skutečnosti jeho.

Čas neléčí žádné rány. Naopak: „Všechno je pořád dnes.“ A dnes je všude. Také a především v řeči; neboť řeč je diktatura druhých: „Vložili jste mi do úst svá slova, nacpali jste mi je do úst, a tím jste mi je uzavřeli pro moje vlastní slova.“ Přesto se právě řeč stává pro vypravěčku nástrojem osvobození. I když příběhy neutěší a slova zůstanou pořád tatáž. Čistá smyslovost psaní a jazyk, jenž prostřednictvím pera dostává materiální podobu, jí slouží jako opora „Drží mě psaní rukou, rukopis [ ... ] mi vytváří kontury, takže se nerozpadnu.“

Román Elke Laszniové „Kindheitswald“ vzniká právě z této ambivalenotnosti. Jazyk je sice bolestiplným tavicím tyglíkem celoživotních poranění. Slova jsou však jediným prostředkem, jak poraněním propůjčit výraz. Práce duše je proto především prací s jazykem a na jazyku. Každé slovo působí jako vysekané z lomu duše. Části vět padají jako skaliska přímo do textu. Vrší se na sebe, přes sebe, mezi sebou a drobí se do nejmenších úlomků nebo se vypravěčce rozpadnou na prach. Třeba na onu hrst prachu, kterou její synové naplní plechovku zachráněnou z trosek domu, aby si ji, ukrytou pod sedadlem auta, uchovali jako vzpomínku. Právě to se hlubokým literárním dušezpytem a poetickou prací na jazyku daří Elke Lazniové v jejím prvním románu. Lazniové „Kindheitswald“ je emocionálně a jazykově působivý debut.

Michaela Schmitz, únor 2014. Zkrácené znění recenze přeložila Eva Pátková
Originál recenze: http://www.literaturhaus.at/index.php?id=10280

[ Informace ] Laznia, Elke: Kindheitswald. (original language: German) Müry Salzmann Verlag, Salzburg, 2014 . ISBN: 978-3-99014-093-2.