Incentives - Neue Literatur aus Österreich

readme.cc eröffnet einen mehrsprachigen Zugang zur neuesten österreichischen Literatur. In Kooperation mit dem Literaturhaus in Wien bietet die Leseplattform Einblick in das aktuelle literarische Geschehen des Landes.

LiteraturjournalistInnen und WissenschaftlerInnen stellen aktuelle Neuerscheinungen vor, Leseproben vermitteln kurze Einblicke in die jeweiligen Texte, Kurzporträts der Autorinnen und Autoren ergänzen das Bild.

Das Informationsangebot steht derzeit in fünf Sprachen zur Verfügung: Deutsch, Englisch, Französisch, Tschechisch und Ungarisch.

Das Projekt will zur Internationalisierung österreichischer Literatur beitragen bzw. zur Übersetzung aktueller Texte anregen.

Durchführung: Dokumentationsstelle für neuere österreichische Literatur (Rezensionen, Autorenporträts) – Übersetzergemeinschaft (Übersetzungen) – readme.cc (Infrastruktur).

http://www.literaturhaus.at

[ Buchtipp von Incentives ]
Zimní Marina di Cecina. Letovisko bez hostů, domy na plážích zavřené a zabarikádované, zazimované do příští sezóny. Všechno studené a vlhké, špatně vytopené nebo nepřístupné. Prázdné pláže, na zdi mola ošklivý pětimetrový antisemitský nápis. Rozpadlá idyla v listopadovém počasí, ale přece kontemplativní místo. Místo, kde se dá chodit, přemýšlet, pozorovat a psát.

Prozaický text Christopha Wilhelma Aignera „Eigenleben oder wie schreibt man eine Novelle“ se točí kolem smyslů, vnímání, přemílání postřehů, kolem hloubání, které dovoluje jazyku a obrazu, aby zhmotnily, co nabízí hlava, ale i to, co zachytil polaroid. Což se vždy neshoduje s tím, o čem si vypravěč v první osobě myslí, že to viděl. Obrazy si žijí vlastním životem: „pozoruhodné italské události.“

Znovu a znovu hra jazykového vědomí: Aigner převrací formulace, až začnou působit zvláštně, některé snad dokonce i trochu nově. I když si autor stále uvědomuje, že všechno už někdy bylo. I avantgarda má tradici, předvoj na terénu dávno známém. Ale co když třeba následníci ve starodávném žánru přece jen objeví něco nového. I když o to, tedy o něco nového, v novele tradičně a v pravém smyslu slova vlastně nejde.

Jestliže Aigner tento nárok problematizuje, pak působí jen důsledně, že v jeho vztahu k novele dochází i k obratu – a to pěkným a zvláštním způsobem.

Obrat v tomto případě tkví v obrazech a jejich vlastním životě.

Obrazy zase nejsou nic jiného než jazyk v jiném tvůrčím médiu. Občas i svévolný a umíněný: múza buď políbí, nebo ne. Hold romantické víře v inspiraci? Romatnismu coby období rozkvětu novely?

Jak dochází básník k textu, jak dochází myslitel k jazyku? Proč nás napadá, co nás napadá? Není myšlenka zrovna tak neskutečná jako nikdy nefotografovaný, překvapivý motiv na polaroidovém filmu? Zvlášní, nové – a přece ne originální: tedy novela v klasickém smyslu.


Sabine Dengscherzová, březen 2011; zkrácené znění recenze přeložila Veronika Dudková.
Originál recenze: http://www.literaturhaus.at/index.php?id=8818

[ Info ] Aigner, Christoph Wilhelm: Eigenleben oder wie schreibt man eine Novelle. (original language: německý) Edition Laurin, Innsbruck, 2011 . ISBN: 978-3-902719-90-4.