Incentives – la nouvelle littérature d’Autriche

readme.cc propose un accès en plusieurs langues à la littérature autrichienne la plus récente. Réalisée en collaboration avec la Maison de la littérature à Vienne, cette plateforme de lecture offre un aperçu de l’actualité littéraire du pays.

Des critiques littéraires – journalistes et/ou universitaires – présentent des ouvrages qui viennent de paraître, de courts extraits permettent de se faire une première idée, des notices biographiques complètent la présentation.

Pour l’instant, ces informations sont disponibles en cinq langues : allemand, anglais, français, tchèque et hongrois.

Le projet « Incentives » cherche à promouvoir l’internationalisation de la littérature autrichienne et la traduction de textes récents.

Réalisation : centre de documentation pour la nouvelle littérature autrichienne (comptes rendus, notices biographiques) – association des traducteurs (traductions) – readme.cc (infrastructure).

http://www.literaturhaus.at

[ Recommandation de Incentives ] “Víš, co je nejhorší ze všech věcí, co na člověka odevšud civí? Schované dopisy zabalené v krabicích, které leží v nejspodnější polici, a ta skutečnost, že se samy od sebe nerozpustí a nevymažou.”
“Těm, kteří se vydají za svými resty,” věnovala Andrea Winklerová svůj druhý svazek próz vydaný nakladatelstvím Droschl ve Štýrském Hradci. “Hana a já” je jednoduchý název svazku, zabývá se však komplikovanou záležitostí - jedním mezilidským vztahem.
Pouhá informace o obsahu je zastaralá opovážlivost, ani zdaleka nedokáže vystihnout koncept autorky, a ta každý pokus o výklad okamžitě umělecky popírá. Jen máloco lze říct s jistotou. Winklerová vypráví o Haně, majitelce obchodu s knihami, který opakovaně navštěvují nejrůznější lidé. Přítelkyně Lea, mladý muž Rio – narazíme na náznaky milostného románku, ovšem ten je už možná minulostí, a pan Emm, starý muž přecházející po chodníku sem a tam. A ještě vypravěčka, která si o Hanu dělá starosti. Neboť Hana, jak se dozvídáme, je poslední dobou “divná”, nevychází z domu a skoro nemluví.
Důvod této proměny vypravěčka nezná. “Nechápu, co se mezi námi změnilo, nechápu, proč Hana ztratila důvěru v malé místo pod střešním oknem.” Román se tak stává hledáním ztraceného stavu, hledáním stop osoby, která se rozhodla zmizet. Ne že by to nebyly příběhy, člověk má pocit, že jich je hodně, mezi postavami se dokonce stanou strašlivé věci, avšak vypráví se v jakémsi prázdnu. Jakoby Winklerová usilovala o co možná největší vypravěčské rozostření. Jak lze vyprávět, když už vyprávět nelze?
Winklerové se svazkem “Hana a já” podařil pozoruhodný jazykový experiment. Dokázala být v tomto vývojovém románu stagnace formálně náročná a experimentální a přesto vyprávět. Vyjádřila tak zkušenost s odcizením, libovůlí a absencí příběhu v moderních, kafkovských souvislostech a mezilidských vztazích. Na Hanině odmítání demonstruje to, co se děje nám všem, a poskytuje literární prostor elementární stísněnosti z flexibilního, zaměnitelného světa.

Sigrid Meßnerová, 25. února 2009, zkrácené znění, přeložila Hana Linhartová.

originál recenze na: http://www.literaturhaus.at/index.php?id=3209

[ Info ] Winkler, Andrea: Hanna und ich. (Hana a já) . (original language: Deutsch) Literaturverlag Droschl, Graz / Wien, 2008 . ISBN: 9783854207382.