Incentives – la nouvelle littérature d’Autriche

readme.cc propose un accès en plusieurs langues à la littérature autrichienne la plus récente. Réalisée en collaboration avec la Maison de la littérature à Vienne, cette plateforme de lecture offre un aperçu de l’actualité littéraire du pays.

Des critiques littéraires – journalistes et/ou universitaires – présentent des ouvrages qui viennent de paraître, de courts extraits permettent de se faire une première idée, des notices biographiques complètent la présentation.

Pour l’instant, ces informations sont disponibles en cinq langues : allemand, anglais, français, tchèque et hongrois.

Le projet « Incentives » cherche à promouvoir l’internationalisation de la littérature autrichienne et la traduction de textes récents.

Réalisation : centre de documentation pour la nouvelle littérature autrichienne (comptes rendus, notices biographiques) – association des traducteurs (traductions) – readme.cc (infrastructure).

http://www.literaturhaus.at

[ Recommandation de Incentives ]
Ve svém novém románu Schwestern der Angst líčí Lydia Mischkulnigová s přímo patologickou zálibou v detailu příběh posedlosti. Renate a Marie jsou nevlastní sestry společné matky a různých otců. Představují protikladnou dvojici, dvě poloviny: temná, neurotická Renate a jasná, „normální“ Marie. Autorka líčí zbloudilý vztah Renaty k jejímu okolí, ale zejména k sestře. Jde o biografii plnou propastí, jež se vypráví výlučně z pohledu Renaty, což má velmi dráždivý náboj. Renate vyrůstá u prarodičů na Východě, matka odešla na Západ za prací a dítě opustila, naznačuje se zneužití ze strany dědečka, dospívání formuje prostředí alkoholu a násilí. Pak se znovu objeví matka, těhotná, a odvede Renatu do jejího druhého života. Narodí se Marie, ale matka při porodu zemře, načež Renate převezme její roli. Právě tato incestní fantazie protagonistky, která se opakuje, stále stupňuje Renatin blud, který nakonec nezná hranic, nezná dobro a zlo, morálku.
Zvrat vyvolá Paul, jenž zdánlivě slíbí lásku Renatě, ale pak se přece rozhodne pro dobrou Marii; přitom je to netvor, který bezbrannou Renatu, která se mu chce jako zbloudilá vestálka panensky oddat, znásilní. A teď chce zkazit ještě i sestru, to milé dítě. Tak se to jeví Renatě, tak si pomocí lží skládá ve svých představách svět. Ke zdánlivě spolehlivým faktům, rozhodně k její biografii, je třeba přistupovat s nedůvěrou, vidíme, že zdánlivě logické (i morální) závěry, jež Renate vyvozuje, jsou pouhým výrazem jejího bludu. Bludu, který tvrdí, že miluje sestru, a dělá, jako by soudil dobré a zlé, který však ve skutečnosti sáhne k násilí, aby uspokojil zraněnou ješitnost.
Autorka popisuje obscénnosti i každodennosti stejnými slovy, drží se suchého, takřka porézního jazyka, jímž bez emocí a dopodrobna popisuje děsivé i scestné myšlenky protagonistky, vypráví často v krátkých, dýchavičných větách, dýchavičných jako samotná Renate, která je spíš štvancem, obětí, než zase pochopíme, že příběh přece vypráví ona sama, že všechno vyprávěné je lež a lze předpokládat pravý opak.

Bernd Schuchter, 10. září 2010; zkrácené znění recenze přeložila Veronika Dudková
Originál recenze: http://www.literaturhaus.at/index.php?id=7678

[ Info ] Mischkulnig, Lydia: Schwester der Angst . (original language: Deutsch) Haymon Verlag, Innsbruck, 2010 .