Incentives – Új osztrák irodalom

A readme.cc új, többnyelvű lehetőséget biztosít a legújabb osztrák irodalommal ismerkedni szándékozók számára. Az új portál – együttműködve a bécsi Literaturhaus-szal – betekintést nyújt az ország aktuális irodalmi eseményeibe.

Az új könyveket irodalmi újságírók és irodalomtudósok mutatják be, rövid szemelvények adnak ízelítőt a művekből, a szerzőket pedig rövid portrék ismertetik meg az olvasóval.

Jelenleg öt nyelven – németül, angolul, franciául, csehül és magyarul – készül az információs anyag.

Az Incentives hozzá kíván járulni az osztrák irodalom nemzetközi ismertségéhez, és ösztönözni szeretné az aktuális szövegek fordítását is.

Megvalósítás: Dokumentationsstelle für neuere österreichische Literatur (recenziók, szerzőportrék) – Übersetzergeimeinschaft (fordítások) – readme.cc (infrastruktúra).

http://www.literaturhaus.at

[ a könyvtippet írta Incentives ] Celé tři roky odmítali čtenáři přijmout otevřený konec prózy „Gut gegen Nordwind“ (Dobré proti severnímu větru), a tak nyní dává Daniel Glattauer Leovi a Emmě druhou šanci.
Jen co se Leo vrátí do staré Evropy a obnoví si emailovou adresu, přivane mu severní vítr do virtuální schránky poštu od Emmi. Dialog pokračuje, zábavný a ironický jako předtím. Už na straně 32 se Leo a Emmi setkají osobně. Avšak zatímco čtenáři čekají s každou stránkou stále netrpělivěji na to, že se konečně „něco“ stane, přiková Glattauer Emmi und Lea zpátky, každého za jejich klávesnici a jejich zprávy se neúprosně míjejí. Nový začátek, který si Leo přivedl z Bostonu, je totiž stejně komplikovaný jako Emmino manželství. Nový začátek se jmenuje Pamela, k snídani pije „starobostonskou kávu s mlékem se spoustou vody, mléka a cukru, ale bez kávy“ a během vzácných přestávek v sexu si fénuje plavé vlasy splývající až po kolena.“
Danielu Glattauerovi se i v tomto díle daří udržet čtenáře v napětí až do konce, stejně jako v „Severním větru“. Chvíli touha už už vítězí nad rozumem, chvíli se obě hlavní postavy pevně drží svého namáhavě vybudovaného života. Tajemství Glattauerova úspěchu tkví v tom, že jeho hrdinové rozhodně nejsou nekomplikovaní a perfektní a často sami přesně nevědí, co chtějí. Emmina nesnášenlivost a Leova zdrženlivost sice pořádně brnkají čtenářům na nervy, stále však zůstávají milí a věrohodní. Forma románu v dopisech budí dojem autentičnosti a zároveň nechává velký prostor fantazii. A tak probouzí Glattauer nejen v adresátech emailů, nýbrž i v mnoha čtenářích, kteří je čtou zároveň s nimi, touhu po „sedmé vlně“. A proč zrovna sedmou vlnu?
Trestanec Henri Charrière prý z Ďábelského ostrova upřeně pozoroval moře a zjistil, „že každá sedmá vlna je vyšší než ostatní. Jednu takovou sedmou vlnu (…) nakonec využil, na voru z kokosové palmy ho odplavila na moře, což pro něj znamenalo záchranu.“
A jaký význam to má pro Emmi a Lea? Vůbec žádný, neboť Leo píše: „Moře je klidné, slunce mě oslňuje. Na nic nečekám.“ A Emmi mu odpovídá: „Žádné vlny nepotřebuju, ani šest prvních, a už vůbec ne tu sedmou.“ … anebo snad přece?

Christine Schranzová, březen 2009 - přeložila Hana Linhartová
originál recenze: http://www.literaturhaus.at/index.php?id=7325

[ infó ] Glattauer, Daniel: Alle sieben Wellen. (original language: Deutsch) Deuticke , Wien, 2009 . ISBN: 978-3-552-06093-7.