Új osztrák irodalom

Incentives – Új osztrák irodalom

A readme.cc új, többnyelvű lehetőséget biztosít a legújabb osztrák irodalommal ismerkedni szándékozók számára. Az új portál – együttműködve a bécsi Literaturhaus-szal – betekintést nyújt az ország aktuális irodalmi eseményeibe.

Az új könyveket irodalmi újságírók és irodalomtudósok mutatják be, rövid szemelvények adnak ízelítőt a művekből, a szerzőket pedig rövid portrék ismertetik meg az olvasóval.

Jelenleg öt nyelven – németül, angolul, franciául, csehül és magyarul – készül az információs anyag.

Az Incentives hozzá kíván járulni az osztrák irodalom nemzetközi ismertségéhez, és ösztönözni szeretné az aktuális szövegek fordítását is.

Megvalósítás: Dokumentationsstelle für neuere österreichische Literatur (recenziók, szerzőportrék) – Übersetzergeimeinschaft (fordítások) – readme.cc (infrastruktúra).

http://www.literaturhaus.at

Új osztrák irodalom kinyomtatni

Die ganze Wahrheit

Gstrein, Norbert

Értékelés

kép nagyítása

[ a könyvtippet írta Incentives ]
„Pravda je něco relativního.
A což teprve celá pravda.
Existuje v celé řadě verzí.
Některé z nich chrání advokáti, jiné kněží."

Nejnovější román Norberta Gstreina „Die ganze Wahrheit“ (Celá pravda) je fikce pevně ukotvená ve skutečnosti. Jde o verze pravdy a výklady světa, jak náboženské, tak profánní, a děj má mnoho paralel v mimoliterární skutečnosti literárního provozu: Starší nakladatel Heinrich Glück se podruhé ožení s mladou pohlednou Dagmar, jež o tom po jeho smrti napíše mírně řečeno svévolnou knihu. Už základní motiv – a rovněž nesčetné detaily – odráží fakta, mýty a šeptandu kolem bývalého vedoucího nakladatelství Suhrkamp Siegfrieda Unselda a jeho druhé ženy Ully Berkéwiczové, která několik let po manželově smrti zveřejnila svou smuteční knihu „Überlebnis“.
Ale číst „Celou pravdu“ prostě jen jako klíčový román nestačí. Norbert Gstrein spíš rozehrává rafinovanou hru na mnoha rovinách. Jako vypravěč v první osobě vystupuje bývalý nakladatelský redaktor, který se rozkmotřil se svou nakladatelkou kvůli její „úmrtní knize“. A místo smrti teď chce zvěčnit život nakladatele Heinricha Glücka. Přitom však skoro nejde o samotného nakladatele, nýbrž spíš o jeho vdovu, její život, obsese, o její přístup k nakladatelství a zaměstnancům a o její názory na svět i životní postoje.
Postava Dagmar není právě sympatická, ale má mnoho tváří. Femme fatale s nádechem ezoterična a intrikánskými způsoby, ale i žena, s níž lze zábavně probdít noc.
Jak víme, vypravěče nesmíme ztotožňovat s autorem, a tak může autor svého vypravěče v první osobě nechat, aby podnikal a říkal leccos, co by vypravěč možná vlastním jménem nepodepsal. Ale třeba ano. A to je přece na této hře pěkné. Membrány jsou propustné. Jako například když se už na prvních stránkách mluví o obávaném nakladatelském právníkovi a redaktor-vypravěč zvažuje, zda nezměnit dějiště a okolnosti dění, ale nakonec vídeňské nakladatelství „ponechá“ a sebejistě vyjádří názor, že se už pojistil.
Co s takovým románem?
To nejjednodušší: Číst ho!

Sabine Dengscherzová, 9. září 2010; zkrácené znění recenze přeložila Veronika Dudková
Originál recenze: http://www.literaturhaus.at/index.php?id=7683