Incentives – Új osztrák irodalom

A readme.cc új, többnyelvű lehetőséget biztosít a legújabb osztrák irodalommal ismerkedni szándékozók számára. Az új portál – együttműködve a bécsi Literaturhaus-szal – betekintést nyújt az ország aktuális irodalmi eseményeibe.

Az új könyveket irodalmi újságírók és irodalomtudósok mutatják be, rövid szemelvények adnak ízelítőt a művekből, a szerzőket pedig rövid portrék ismertetik meg az olvasóval.

Jelenleg öt nyelven – németül, angolul, franciául, csehül és magyarul – készül az információs anyag.

Az Incentives hozzá kíván járulni az osztrák irodalom nemzetközi ismertségéhez, és ösztönözni szeretné az aktuális szövegek fordítását is.

Megvalósítás: Dokumentationsstelle für neuere österreichische Literatur (recenziók, szerzőportrék) – Übersetzergeimeinschaft (fordítások) – readme.cc (infrastruktúra).

http://www.literaturhaus.at

[ a könyvtippet írta Incentives ]
Zimní Marina di Cecina. Letovisko bez hostů, domy na plážích zavřené a zabarikádované, zazimované do příští sezóny. Všechno studené a vlhké, špatně vytopené nebo nepřístupné. Prázdné pláže, na zdi mola ošklivý pětimetrový antisemitský nápis. Rozpadlá idyla v listopadovém počasí, ale přece kontemplativní místo. Místo, kde se dá chodit, přemýšlet, pozorovat a psát.

Prozaický text Christopha Wilhelma Aignera „Eigenleben oder wie schreibt man eine Novelle“ se točí kolem smyslů, vnímání, přemílání postřehů, kolem hloubání, které dovoluje jazyku a obrazu, aby zhmotnily, co nabízí hlava, ale i to, co zachytil polaroid. Což se vždy neshoduje s tím, o čem si vypravěč v první osobě myslí, že to viděl. Obrazy si žijí vlastním životem: „pozoruhodné italské události.“

Znovu a znovu hra jazykového vědomí: Aigner převrací formulace, až začnou působit zvláštně, některé snad dokonce i trochu nově. I když si autor stále uvědomuje, že všechno už někdy bylo. I avantgarda má tradici, předvoj na terénu dávno známém. Ale co když třeba následníci ve starodávném žánru přece jen objeví něco nového. I když o to, tedy o něco nového, v novele tradičně a v pravém smyslu slova vlastně nejde.

Jestliže Aigner tento nárok problematizuje, pak působí jen důsledně, že v jeho vztahu k novele dochází i k obratu – a to pěkným a zvláštním způsobem.

Obrat v tomto případě tkví v obrazech a jejich vlastním životě.

Obrazy zase nejsou nic jiného než jazyk v jiném tvůrčím médiu. Občas i svévolný a umíněný: múza buď políbí, nebo ne. Hold romantické víře v inspiraci? Romatnismu coby období rozkvětu novely?

Jak dochází básník k textu, jak dochází myslitel k jazyku? Proč nás napadá, co nás napadá? Není myšlenka zrovna tak neskutečná jako nikdy nefotografovaný, překvapivý motiv na polaroidovém filmu? Zvlášní, nové – a přece ne originální: tedy novela v klasickém smyslu.


Sabine Dengscherzová, březen 2011; zkrácené znění recenze přeložila Veronika Dudková.
Originál recenze: http://www.literaturhaus.at/index.php?id=8818

[ infó ] Aigner, Christoph Wilhelm: Eigenleben oder wie schreibt man eine Novelle. (original language: německý) Edition Laurin, Innsbruck, 2011 . ISBN: 978-3-902719-90-4.