Incentives – Új osztrák irodalom

A readme.cc új, többnyelvű lehetőséget biztosít a legújabb osztrák irodalommal ismerkedni szándékozók számára. Az új portál – együttműködve a bécsi Literaturhaus-szal – betekintést nyújt az ország aktuális irodalmi eseményeibe.

Az új könyveket irodalmi újságírók és irodalomtudósok mutatják be, rövid szemelvények adnak ízelítőt a művekből, a szerzőket pedig rövid portrék ismertetik meg az olvasóval.

Jelenleg öt nyelven – németül, angolul, franciául, csehül és magyarul – készül az információs anyag.

Az Incentives hozzá kíván járulni az osztrák irodalom nemzetközi ismertségéhez, és ösztönözni szeretné az aktuális szövegek fordítását is.

Megvalósítás: Dokumentationsstelle für neuere österreichische Literatur (recenziók, szerzőportrék) – Übersetzergeimeinschaft (fordítások) – readme.cc (infrastruktúra).

http://www.literaturhaus.at

[ a könyvtippet írta Incentives ]
Ten cizí muž se vlastně jmenuje Ōhara Tetsu, ale mladík na lavičce v parku mu jednoduše říká Kravaťák.

Román Mileny Michiko Flašarové vypráví příběh o vztahu padesátiletého nezaměstnaného úředníka a hikikomoriho*, výrostka, který přerušil kontakt s okolním světem, aby nemusel naplňovat normy a očekávané chování ve společnosti zaměřené na výkon.

Den po dni „zabírají“ bývalý salaryman* a poflakující se mladík tutéž lavičku, rozprávějí spolu, a postupně se tak sbližují. Starší vypráví mladšímu, jak už nedokázal udržet vysoké pracovní nasazení a nakonec byl propuštěn. Své manželce Kyōko to však zatajil a každé ráno opouští dům, jakoby odcházel do kanceláře. Tak zůstává aspoň prozatím zachována fasáda japonské společnosti povznesená nad jakékoliv podezření. Ve skutečnosti však konformně smýšlející bývalý zaměstnanec překročil normy chování už před lety – když mu žena porodila postiženého syna a zhrzený otec si potají přál jeho smrt.

Mladistvý po jeho boku, který se později představí jako Taguči Hiro, prolomí posléze mlčení a vypráví o svých přátelích a kamarádech ze školy, které týrali a šikanovali, protože se odlišovali od uniformní většiny. Taguči se za ně měl postavit a pomoci jim, místo toho se od nich ze strachu distancoval.

Uprostřed chladného světa, přes svůj exotický nádech až příliš podobný světu našemu, vytvářejí sympatičtí antihrdinové románu malé ostrůvky humanity. Navozuje to atmosféru naděje, kdy se jednotlivec neredukuje na svou tržní hodnotu a deviace už neznamená vadu. Mladé autorce obeznámené s kulturním okruhem Dálného východu se zdařilo dílo, které tuto víru dokáže navodit a posílit. O důvod víc zahloubat se do četby tohoto globalizačního románu, mířícího za hranice nacionálních smýšlení a filologií.


* hikikomori – je japonský výraz pro označení fenoménu samotářských dospívajících a mladých dospělých, kteří se straní společenského života a hledají často až extrémní stupeň izolace
* salaryman – v Japonsku se tak označuje zaměstnanec firmy


Walter Wagner, únor 2012, zkrácené znění recenze přeložila Michaela Jacobsenová
Originál recenze: http://www.literaturhaus.at/index.php?id=9374

[ infó ] Flašar, Milena Michiko: Ich nannte ihn Krawatte. (original language: German) Wagenbach, Berlin, 2012 . ISBN: 978-3-8031-3241-3.